Království písečných dun
Původcem písečných dun je písek, který způsobuje erozi půdy, tedy její odnos po malých částečkách - zvětrávání. Písek je také hnacím pohonem dun, díky němu mění tvary, posunují se, přeskupují a tvoří jedinečné přírodní útvary. Dalším významným tvůrcem písku je voda, která omílá místa kterými protéká, což působí stejně, jako větrná eroze. Na písečné duny však nenarazíme jen na pouštích, ale i na pobřeží, kde tvoří pláže. Pláž je jednoduchá přirozená bariéra, která brání silným nárazům mořských vln na pobřeží. Největším komplexem písečných dun jsou však suché oblasti, které dřív pokrývaly jezera nebo moře. Dnes jsou z nich pouště.
Široké nebo vysoké
Stoupavé duny
Jsou to ty nejobyčejnější duny, které potkáváme „na každém kroku“. Jsou většinou širší než delší a nemusíme je potkat jen na Zemi, je to také nejčastější písečný útvar na Marsu. Zde se spekuluje, že by mohly ukrývat vodu. Rekordmany ve velikosti najdeme v čínské poušti Taklamakan, kde jsou duny široké až tři kilometry. Mimo jiné jsou právě tyto duny nejrychlejšími „písečnými běžci.“ V Čínské oblasti Ningxia vědci změřili, že se duny posunují o 100 metrů za rok. V Egyptě je tomu podobně.
Přímé duny
Dlouhé vlny s typicky rovnými nebo jen mírně zvlněnými vrcholky, tak vypadají přímé duny, které se mohou táhnout v délce až 160 kilometrů. Ač se zdají být osamocené, většinou mají i paralelně jdoucí sourozence, od kterých jsou odděleny širokými písečnými údolími nebo skalími masívy.
Duny tvaru hvězdy
Obrovské symetrické pyramidy písku, přičemž z vrcholu pyramidy vybíhají další ramena do hvězdnatého tvaru. Vyskytují se v místech, kde vane vítr různými směry. Rostou víc do výšky než do šířky a nejčastěji je najdeme v saharské oblasti Velkého Ergu, zde však nejsou ty nejvyšší. Ty se totiž nachází v čínské poušti Jaran, kde jejich výška dosahuje až 500 metrů, pročež jsou považovány za nejvyšší duny na Zemi.
Parabolické duny
Neboli duny ve tvaru U, jejichž vrcholek směřuje přímo vzhůru. Ramena této „paraboly“ jsou domovem mnohé vegetaci, jelikož se tento typ dun vyskytuje převážně v pobřežních oblastech pouští. Vegetace také zabraňuje posouvání celé duny, takže se natahuje jenom její špička. Některé duny tak dosahují délky 12 kilometrů.
Samozřejmě nemusíme nacházet jen tyto druhy písečných dun. V místech, kde se kříží větry často nalezneme tvary více či méně kombinované. Od dun s malými odchylkami v základním tvaru až po obrovské komplexy tvořící písečné království, jaké najdeme třeba v Namibii.
Píseň písku
Duny nemusí potěšit jenom naše oči, ale i uši. Ač se to zdá neuvěřitelné, písečné duny umí zpívat. Ale pozor, zdaleka ne všechny. Na celé Zemi je jen 35 míst, kde si můžete zpěv dun poslechnout. Mezi jinými je to marocká Sahara, Nevada a Kalifornie.
O tomto fenoménu se už ve třináctém století zmínil známý cestovatel Marco Polo. Tehdy věřil, že kakofonii zvuků vydávají zlí pouštní duchové. O zpívajícím písku napsal, „čas od času se vzduch naplní zvukem všech hudebních nástrojů, bubnů i tleskotem rukou...“ Tehdy se to možná zdálo neuvěřitelné, ale pouští se skutečně rozléhá zvuk, který nemůže vydávat nic jiného než písek. Projev trvá obvykle kolem patnácti minut a lze jej slyšet až deset kilometrů daleko. Některé duny tento zvuk vydávají denně, zejména ty větší, menší duny zpívají bez časového řádu.
Bohužel se dodnes nepodařilo vyjasnit, jak tyto zvuky vznikají.
Lyžování trochu jinak
Pokud by vám nestačil ani vizuální pohled ani poslech písku, existuje spousta dalších aktivit, které v dunách můžete provozovat. Mezi oblíbené písečné aktivity posledních let patří lyžování a snowboarding. Podmínky jsou velmi podobné hlubokému mokrému sněhu, takže to chce trochu cviku. No a nemusíte ani jezdit do vzdálených krajin, stačí do Jimlíkova u Karlových Varů. Pokud přeci jen trváte na exotických místech, tyto aktivity provozují třeba v brazilské Fortaleze nebo v Dubaji ve Spojených Arabských emirátech. Pravda pády jsou prý tvrdší než ve sněhu.
A pokud se vám nezamlouvá ani lyžování, mnoho exotických středisek nabízí jízdu dunami s offroadem.